Využití offshore firem je zcela běžnou praktikou nejen velkých, ale i středních hráčů. Offshore firmy obvykle slouží k ochraně soukromí vlastníka a získání určité míry anonymity. Běžně používají offshory např. venture nebo seed kapitáloví investoři, kteří nechtějí podstupovat reputační riziko, kdyby jejich investice nevyšla, nebo naopak způsobit poprask a zvýšení ceny akcií, když do startupu renomovaný investor vstupuje.
Jsou ale i jiné situace, kdy je zahraniční prvek v holdingu neocenitelný. To, když slouží jako nástroj pro ochranu před insolvenční šikanou, konkurenčními útoky, nebo pro účely ochrany soukromí. Většina takzvaných offshore států nemá uzavřeny smlouvy o zamezení dvojímu zdanění s evropskými zeměmi, takže přímé užití offshore společnosti pro transakce a mezinárodní daňové plánování je téměř vyloučené a případně získaná daňová výhoda bývá spíše vedlejším efektem než cílem. Většina offshore států už nyní požaduje informaci o daňovém rezidentství. V dnešních podmínkách není v rámci legitimních řešení prostor pro prázdné schránky na adresách kde sídlí tisíce firem, ani schránky jejichž nominee ředitelé „sedí“ ve stovkách či tisících firem, ani firmy nekontaktní či nesplňující legislativu EU.
Jak se mění legislativa i většina offshore států požaduje řádné vedení účetnictví, podávání daňových přiznání a informace o daňovém rezidentství i konečných vlastnících. A výjimkou nejsou ani jurisdikce jako Seychely, Marshallovy ostrovy, Britské panenské ostrovy, americký Delaware, ostrov Jersey nebo Vanuatu. Správa offshore společností se proto stává odborně náročnější i nákladnější. Účel využití ale zůstává omezený.
Řada offshore firem se proto v současné době nahrazuje jinými - méně rigidními nástroji a likviduje. Pro účely ochrany soukromí na trhu krystalizují řešení ve formě trustů a fondů, případně se kustomizují rozličná opční ujednání, dohody o výkonu akcionářských či hlasovacích práv, nebo správě majetku.
Nepotřebnou offshore firmu je ale nezbytné řádně zlikvidovat a vymazat z registrů, jinak může jít o budoucí „pandora´s box“. Přestat se k offshore společnosti hlásit, je asi podobně „chytré řešení“ jako přestat se starat o české s.r.o. Registrační agent, sekretář či ředitel, kterým skutečný majitel přestal platit či s nimi komunikovat, si poradí celkem jednoduše - rezignují. Horší to může být se skutečným majitelem. Ten se může objevit v příslušných registrech a databázích, nebo také po letech zjistit, že byl nominován jako ředitel firmy, která neplní ani základní zákonné povinnosti, a to se všemi z toho pro něj plynoucími důsledky. Obdoba povinnosti péče řádného hospodáře u ředitele a vlivných osob pochopitelně platí i v režimu Common Law a jeho kombinacích, jimiž se řada offshore jurisdikcí řídí.
Při plánování nákladů na využití offshore společnosti, např. jakožto nástroje pro ochranu soukromí je tedy na místě zahrnout do úvahy nejen náklady na pořízení a provoz (vč. odborného poradenství, transfer pricingu, AML, KYC, DAC procesů atd.), ale právě i náklady související s řádnou likvidací takové entity.
